„Brašnářství Tlustý letos slaví desátý rok své existence, za těch let jsme ušli velkou cestu. Kožedělní řemeslo se moc za tu dekádu neproměnilo,“ řekl Petrův.
Tlustý a spol sídlí v pražských Vršovicích v části, kde jsou především průmyslové haly. Brašnářství má tři hlavní místnosti - galanterii, předváděcí místnost a halu na výrobu bot. V galanterii, v níž je zároveň i recepce, kde si zákazníci své výrobky na zakázku mohou vyzvednout, momentálně pracují zhruba čtyři lidé.
   
14 fotografií
|
U jednotlivých stanic sešívají či vytváří části buď brašen, kabelek či peněženek. Jednou z nich je i Tereza Hrdinová, která ve firmě pracuje už deset let. Na šicím stroji k sobě přišívá jednotlivé části malé pánské brašny.
„Původně jsem byla pánská krejčová, ale protože jsem celý život dělala s kůží, bylo přirozené přejít na brašnářství. Je to jednodušší, v zakázkové krejčovině je každý kus jiný. Tady je to jako stavebnice, dostanu připravené díly, které dám dohromady. Má to své zákonitosti, které se nedají změnit,“ říká Hrdinová.
Dodala, že firma začínala v jedné místnosti a za deset let se velmi rozrostla. Zároveň se rozšířil i sortiment, který svým zákazníkům nabízí. Mimo jiné letos představili řadu bot na zakázku, u kterých kromě různých délek nabízí i pět šířek.
„Je to nejsložitější a neodvážnější projekt, do kterého jsme se pustili. Peněženka leccos odpustí. Bota nic, budete se v ní buď cítit dobře, nebo ne. Nesmí ničit chodidla, páteř a tak dále. Lidé mají také různě rostlé nohy či deformace,“ popsal nový projekt Petrův.
V předváděcí místnosti je vyrovnáno kolem čtyřiceti párů nově vyrobených bot, Na stěnách visí hotové kabelky, před nimi pásky v různých velikostech a barvách. Další nové výrobky ale zatím dílna neplánuje, momentálně vydává řadu pánských bot, později budou k mání i dámské.
Samotní pracovníci se také za roky rozvíjeli. „Já jsem za těch deset let přešla přes peněženky, opasky a skončila jsem u těch největších pánských výrobků, jako je aktovka, cestovní taška,“ podotkla Hrdinová.
Noví pracovníci nemají kvalifikaci
Podle Petrůva je ale sehnat šikovné zaměstnance těžké. Zvláště proto, že v dílně není pouze jeden řemeslník, ale třicet, kteří se na směnách střídají.
„Snažíme se vytvořit tým lidí, který nějakým způsobem to řemeslo vrací, oživují a rozvíjí. Máme mladé i starší lidi, začínající mistry. Jen je ta situace z pohledu nových pracovníků je špatná. Poslední učiliště, kde učili koželužství, skončilo v roce 1997,“ přiblížil Petrův.
Dodal, že kvůli tomu noví zaměstnanci nemají potřebnou kvalifikaci, zaučovat je tak musí sami. Podle Petrůva práci, kde jsou na nohou deset až dvanáct hodin denně, ale nevydrží všichni zájemci.
O budoucnosti brašnářství si ředitel iluze nedělá. „Ta situace je tristní, v podstatě je v Česku toto řemeslo mrtvé. Neexistují učňáky, dodavatelský řetězec, koželužny... V devadesátých letech tu průmysl zhavaroval, podniky zbankrotovaly, respektive byly nějakým způsobem zničeny a rozkradeny, ať budeme říkat privatizaci jakkoliv,“ podotkl.
Podle něj práce s kůží z Česka mizí také kvůli tomu, že generace, která se řemeslu vyučila, je v důchodovém věku a nemá nástupce. Komplikuje to i samotnou výrobu, jelikož spousta potřebných materiálů se dělá i na strojích z 19. století, které nelze nahradit.
„Když jsme chtěli odlít nerezové spony, s jednou firmou jsme se dohadovali dva měsíce, než jsme pak sáhli po japonském výrobci. Situace v kožedělném průmyslu je opravdu zoufalá a my jsme do toho v roce 2013 vlezli jako do spáleniště,“ přiblížil Petrův.
Podle něj je potřeba nyní komponenty odebírat od různých firem ze zahraničí, třeba z Francie, Belgie či Číny. „I přes problémy se nám podařilo uspokojit 100 tisíc zákazníků a o ty jde hlavně,“ podotkl Petrův.
Některé výrobky se na trhu neuchytí
Spokojenost zákazníků pracovníkům připomíná nápis „Náš zákazník náš pán“ na stěně v galanterii. V té na práci dohlíží vedoucí výroby a šéfdesignérka Iva Ostřanská. Ve firmě pracuje už šestým rokem. Kromě korigování zaměstnanců, aby výroba byla plynulá, vymýšlí i nové modely výrobků.
„Je nutné ty výrobky vymyslet, udělat šablony, to znamená technologicky a konstrukčně navrhnout, zajistit je materiálově. Pak se vyrobí první vzorek, doladí se nesrovnalosti a může jít do výroby. U starších modelů pak vylaďujeme technologické postupy, aby výroba šla snadněji,“ popsala Ostřanská.
Inspiraci třeba pro nové modely kabelek sleduje podle svých slov v časopisech, na módních stránkách, ale třeba i na letišti. „Automaticky se koukám, kdo má jakou kabelku, jak je kvalitní. To hned poznám,“ vyprávěla nadšeně šéf designérka.
Ne všechny nové výtvory se ale uchytí. Podle Ostřanské je český trh stále velmi konzervativní. „Někdy trvá třeba i rok dva, než se nová taška chytne. Letos jsme zkusili nové letní barvy, což třeba byla magenta, ale ta už bije na ústup,“ popsala Ostřanská.
Dodala, že návrhy jsou také limitované stroji, které v dílně mají k dispozici. Petrův se netají tím, že výrobky jsou částečně na řemeslných mašinách šity, zároveň s nimi ve stejné míře vytváří výrobky ručně.
Petrův ukazuje v hale na výrobu bot tři takové stroje. „Kdybychom vše dělali tradičními technologiemi, tak máme na jednu velikost a šíři bot třeba deset nožů. Je to strašně drahé, proto zkoušíme tradici i moderní přístup zároveň,“ přiblížil Petrův.
Firma totiž zpracovávala zakázku od organizace Post Bellum – Paměť národa, která uspořádala sbírku na vojenský materiál. Od Tlustý a spol poptali sto tisíc neprůstřelných vest. „Ušili jsme jich za měsíc zhruba 1200, i když jsme na to nebyli připraveni, a najali jsme 80 ukrajinských žen. Z nich dvanáct zůstalo,“ popsal Petrův.