Jan Zavadil

Do Brašnářství jsem se dostal hned po střední škole a pracuji tady již 5 let a mám na starosti v podstatě vše, co se děje předtím, než náš brašnář začne tašku šít. Protože každý z nás na dílně má na starosti určitou část výroby - já mám na starosti přípravu komponentů. Kromě toho ještě zodpovídám za digitalizaci všech návrhů od našich designérů (více do detailů Vám o své práci povím později). Do Brašnářství jsem se dostal hned po škole. Akorát když jsem hledal zaměstnání, tak mi jednoho dne zavolala sestra Monika (Monika Lepschy - naše designérka), zda bych bych to “u nás” nechtěl zkusit.. A já si řekl, proč ne.

Tehdy jsem měl za sebou pouze praxi trenéra - trénoval jsem tehdy mladé kluky ve florbalu. Ale pracovní zkušenost a navíc ještě z řemeslné výroby jsem neměl žádné a přišlo mi to navíc jako zajímavý obor.

Florbal je Honzovou velkou vášní - je mistrem ČR ve florbale v mužích a mládežnických kategoriích a Honza dokonce získal i bronzovou medaili na MS s českou reprezentací.

Protože jsem ale v tomto oboru vyučený nebyl, tehdy jsem toho o brašnařině moc nevěděl. Vše jsem si proto musel projít hezky od píky - počínaje materiály, které používáme - musel jsem se naučit, jak se liší jednotlivé typy kůži, jak s kůží pracovat při řezání a krájení a spoustu dalších dovedností.

Kromě toho jsem se musel naučit ovládat také staré baťovské stroje a pracovat s jednotlivými typy a druhy brašnářského nářadí. Trvalo mi to asi dva měsíce, než jsem vše potřebné pochytil od zkušenějších kolegů (tehdy jsem “naskakoval” do party jako výpomoc za staršího kolegu - brašnáře, který se chystal do penze), ale tahle práce mě hrozně chytla a tak jsem v Brašnářství už zůstal.

Abyste si dokázali představit, co vlastně konkrétně dělám, zkusím to trochu blíže popsat. Jak už jsem říkal - v Brašnářství mám na starosti v podstatě vše předtím, než se začne Vaše taška šít. Protože u nás to není zkrátka tak, že by si veškerou přípravu dělal každý “brašnář” sám, protože by to bylo hrozně časově náročné a zakázková výroba by se ještě více prodražila. Mým úkolem je tedy prostudovat si zakázkový list - pod tím si představte soupis Vaší objednávky (jaký produkt, v jakých barvách, jakou barvu prošití, jaké budou madla u tašky - zkrátka zde je popsán co nejvěrněji Váš výrobek, jak si jej přejete od nás vyrobit).

Na mě jak pak dle tohoto zadání jít vybrat vhodnou kůži ze skladu, přinést si ji k sekacímu lis, kde si vyřežu jednotlivé díly. Vyřezávání dílů dělám buď ručně nebo na lisu za pomocí nožů (kterým se jinak slangově říká štancny). Pak následně přecházím na štípací stroje (tzv. štípačku), kde “vyštípu” jednotlivé dílce na požadovanou tloušťku a pak na “kosičce” upravím (zkosím) hrany, aby hrany nebyly tlusté “jako knížky” a naši lidé mohli tyhle hrany jednoduše zakládat. A pak ještě do jednotlivých dílců razím monogram nebo naše logo.

Což asi mnozí z Vás neví, ale ražba se dělá v podstatě už na začátku a ne jak se často lidé domnívají - až nakonec jako třešnička na dortu - tak tomu opravdu není. :-)

Kromě toho všeho ještě mám na starosti také digitalizaci našich návrhů. Před pár lety jsem se totiž přeorientoval ještě na strojírenskou grafiku. Ve chvíli, kdy již Móňa nebo naši další designéři vytváří funkční návrh, je na mně, abych jej pak pomocí programu CAD “překreslil” do digitální podoby. Dělá se to proto, abychom si mohli nechat dle návrhu vyrobit speciální nože na vykrajování kůže a také využíváme tento 2D model i pro kalkulace. Kolik bude samotný výrobek stát se dá totiž odvodit od plochy daného návrhu. Nejvíce mě na mé práci baví právě ta různorodost práce samotné, že můžu dělat není to rutina. Zároveň je to práce, kterou děláš rukama, vidíš zkrátka hned výsledek. A musíš u toho hodně přemýšlet - jak samotný návrh napasuješ na danou kůži, není to zkrátka obyčejná a nudná rutina.

Navíc mě baví, že moje práce firmě pomáhá se dál vyvíjet - už to není jen taková ta tradiční rukodělná výroba, kdy se vše řeže rukou, ale díky mně se do tradiční ruční výroby na starých baťovských strojích přimíchávají také moderní technologie a postupy.