V Brašnářství jsem chvíli - teprve jeden rok, kdy jsem se po dvaceti letech v korporátu na pozici kontrolera a datového analytika cítil už vyždímaný a tak jsem se na stará kolena vrátil k tomu, u čeho jsem začínal hned po gymplu - k brašnařině. Ještě v 90. letech jsem hned po střední škole nastoupil do firmy OPUS a pak k JB Sport, které se zaměřují na výrobu brašnářského zboží a hokejové výstroje. Zde jsem strávil dva roky svých pracovních začátků v oboru, který mne zajímal.
Po dvou letech řemeslné práce jsem si dodělal ekonomickou nástavbu a z finančních důvodů jsem se přeorientoval na bankovní sektor, ve kterém si prošel mnoha různými pozicemi. Začínal jsem jako pokladník v Živnostenské bance. Následně na směnárně v American Express a odsud jsem se pak dostal až k účetnictví a controllingu v téže firmě. V průběhu dlouhé doby jsem prošel několika nadnárodními společnostmi, jako například DHL IT, SITA, Hill’s Pet Nutrition či Curium. Po dvaceti letech v korporátu jsem však cítil, že je zkrátka načase udělat změnu a tak jsem se rozhodl vrátit k řemeslu. V Brašnářství bylo zrovna jedno volné místo, slovo dalo slovo a za pár týdnů už jsem nastupoval. V Brašnářství jsem začínal jako jiní, nejdříve na opascích. A po pár měsících se přesunul na brašny a kabelky, kterým se věnuji až doteď. Na brašnách je důležité, aby člověk byl před finalizací produktu maximálně opatrný a soustředěný.
Jakmile v této fázi něco pokazím, je to velký průšvih. Pak už se to hodně špatně dává dohromady a často se musím vrátit na začátek.
Na této práci mě nejvíce baví to, že dělám s živým materiálem, se kterým se dají dělat krásné věci - které potěší oko druhého.
Navíc můžu na vlastní oči sledovat, jak mi pod rukama něco roste.
Jedná se o tvůrčí práci, u které musíš přemýšlet. Protože každý na zakázku dělaný produkt je trochu jiný. Ve finále je to stejně hlavně o tom, že si člověk musí jeden konkrétní produkt zkusit vyrobit třeba desetkrát, než si najde svůj vlastní postup, který mu vyhovuje a zajede si jej natolik, aby na konci byl dokonalý výrobek z kůže - v mém případě kabelka nebo cestovní brašna. Já sám osobně nejraději vyrábím Shopperky a Ejemky, ale vyloženě nějaký nejoblíbenější výrobek nemám. Ono je to hlavně o tom si ke každému produktu vytvořit vztah. Musíte jej mít zkrátka rád, abyste do jeho výroby dali také kus sebe. Některé produkty se Vám dostanou pod kůži hned, u jiných to trvá déle - já jsem se nejdéle sžíval s našimi Weekendery. :-)
Také je hodně příjemné to, že je výsledek mé práce je rychle vidět. To je opravdu velký rozdíl oproti práci v controllingu, kde člověk pracuje jen se samými čísly. V neposlední řadě je to také charakteristická vůně. Když člověk vstoupí do brašnářství, tak zkrátka ucítíte krásnou vůni kůže, která ve mně vždy vyvolává spoustu vzpomínek a pokaždé mě to vrátí o těch dvacet let zpátky. To ostatně byl můj první vjem, když jsem vstoupil do dílny a řekl jsem sil: “Jo, tohle znám.” Zkrátka jsem se tady cítil hned jako doma a to bylo pro mě důležité.
Sice jsem v prvních měsících na brašnách musel trochu oprášit své znalosti a naučit se zpětně jak pracovat s jednotlivými mašinami a trochu se s nimi sžít, protože každá se chová trošičku jinak. Je trochu paradox, ale za těch 20 let jak se spousta věcí v tomto oboru dost změnila a spousta zase zůstala úplně stejných. Sice se již v dnešní řemeslné brašnařině používají modernější nástroje nebo technologie (lepidla, barvy) a musel jsem si také oživit i spoustu technických věcí - jak se co dává dohromady, jak se co lepí atd. Ale nepřišlo mi, že je to za těch dvacet let rapidně něco jiného.
Řemeslo zkrátka i po těch letech stále zůstalo starým dobrým řemeslem a pořád se spousta věcí, postupů předává z generace na generaci a to je na tom to krásné.
