Tomáš Nosek

 

 

V Brašnářství pracuji už přes 3 roky a mám na starosti vyrábu všechny typy messengerů a sem ta i nějaké cestovky (časem bych si chtěl vyzkoušet i výrobu dámských kabelek a dalšího sortimentu).

Do Brašnářství jsem se dostal tehdy vlastně díky Adamovi Máčelovi (Adam je jedním z našich nejzkušenějších opaskářů na dílně). 

Protože jsem vystudoval tehdy Střední školu řemesel v Hořicích (obor brašnářství a sedlářství) šel jsem hned po škole pracovat jako brašnář. Ale moc dobře jsem se tím tehdy neuživil a tak jsem, než jsem se pak oklikou vrátil zase k brašnařině, vyzkoušel několik dalších profesí - pracoval jsem například jako kameník.

Už na učilišti jsem se totiž hodně kamarádil s kameníky z vedlejšího oboru a tahle práce mě velice zajímala a také s lidmi z tohoto oboru jsem si hodně rozuměl. Část z nich byli totiž umělci a byla to zkrátka dobrá parta lidí, od kterých jsem mohl i něco pochytit. Jako kameník jsem se naučil stavět různé typy a styly podezdívek, uměl jsem stavět kupříkladu kamenné schody, učil jsem se tvarovat a sekat (tzv. prýskat) kámen. Vyráběli jsme i různé speciální kamenné repliky - byla to opravdu moc zajímavá práce a hodně mě bavila. Pak jsem ale nedostal za svou práci několik měsíců za sebou zaplaceno a tak mě okolnosti dohnaly k tomu, že jsem musel jít tehdy dělat do jedné z libereckých fabrik - do Webasto, kde jsem v podstatě pracoval u pásu. Zde ze mě po pár měsících udělali seřizovače, pár měsíců na to jsem už dělal kvalitáře a po 6 letech jsem pak nastoupil na pozici mistra a později jsem zde dělal předáka. Odsud jsem šel pak dělat kameníka do kamenolomu, kde jsem pracoval asi tak půl roku, než jsem si přivodil úraz kolene při jízdě za skateboardu.

Tomáš závodně jezdil na skateboardu už od mala - účastnil se pravidelně mistrovství ČR, kde se standardně umísťoval kolem 15.-20. místa a párkrát se objevil i na stránkách sportovních časopisů, než se zranil. Teď již, jak sám říká, jezdí pouze pro radost.

Kromě toho jsem se věnoval ještě muškaření - což byl takový můj další přivýdělek. Od malička jsem vášnivým rybářem a tak jsem k této práci měl opravdu blízko. Tato práce mě ohromně naplňovala, protože jsem opravdu velký perfekcionista a potrpím si na preciznost -  a právě muškařina vyžaduje opravdu absolutní soustředění a preciznost. Bez té to zkrátka nejde dělat.

Právě proto mi muškařina i docela šla, ale osud tomu chtěl opět jinak - celý tento můj přivýdělek skončil ve chvíli, kdy se k nám do ČR začaly dovážet mušky z Indie. A to vše v takovém množství a v takové kvalitě, které už nešlo prostě konkurovat cenou tady v Čechách. A tak jsem se začal poohlížet po jiné práci a když mi řekl Adam, že v Brašnářství zrovna někoho hledají, nebylo zkrátka o čem přemýšlet. Díky práci kameníka a mému dalšímu přivýdělku - muškaření - jsem už věděl, že mám šikovné ruce a že ze mě bude i kvalitní řemeslník a tak jsem obratem ozval Ivanovi (jednatel Brašnářství Tlustý)

A protože jsem navíc v tomto oboru vystudovaný, mohl jsem začít vlastně ihned - a taky jsem hned začal :-).

I když jsem většinu věcí znal už přímo ze školy, musel jsem se ještě pár věcí doučit - například techniky barvení, protože ty jsem ze školy doposud neznal. Začal jsem na opascích, kde jsem pracoval první půlrok. Pak jsem se přesunul plynule na brašny, které už byly svou náročností úplně jiný level. Ale protože já se rád učím nové věci a od přírody velký detailista (někdy až moc :-)), tak to šlo v podstatě samo. Ostatně právě ta preciznost, kterou moje práce vyžaduje, je to, co mě baví asi nejvíce.

Na svou práci se proto vždy snažím dívat z pohledu zákazníka. Kdybych si kupoval brašnu za dvacet tisíc korun, tak na ni taky koukám z metru a chci, aby byla dokonalá. Proto se snažím o co maximálně precizní práci, protože sám takovou práci od ostatních očekávám. Navíc mě baví práce s kůží - moje máma totiž také dlouhé roky dělala kůží sama na sebe, tak jsem to trochu mohl okoukat od ní a zamiloval jsem si to. Navíc je to taková voňavá práce - je zkrátka hezké, když si umíš vyrobit něco sám. Tahle práce mě hrozně baví, protože jsem již vždycky chtěl a dělat a díky Brašnářství tak mám svou práci zároveň i jako koníčka.